Byl pozdní podzimní čas, kde inverze uklidila sychravé počasí do údolí a na hřebenech udělala malebné slunečné dny.

První společné výpravy nás vedly do Jeseníků. Bylo to neplánované, spontánní a vůbec sem nevěděla, co od toho čekat. Ano můj první přechod v horách s přespáním nevědomky kde. Jedna velká nová neznámá, kterou jsem si zamilovala.

Mišutka mě nabral brzo ráno v Ostravě svou exluzivní Starou Lady a vyrazili jsme směr ma Karlov pod Pradědem, kde jsme nechali auto. Cestou ta podzimní sychravost se snažila dostat až k nám do auta, ale nedali jsme ji šanci a snažili se ji ujet až do Jeseníku. Snaha byla marná dohonila nás i tam. Zaparkovali jsme auto, nasadili bágly na záda a vyrazili vzhůru do oblak.

Vydali jsme se po zelené trase směr Mravencovka a pak Alfrédka. Cesta byla taková všelijaká a bahnitá. No nic moc romatického a zrovna jsem z toho nebyla nadšená, protože to bahno pořád klouzalo. Měli jsme co dělat aby z nás nebyly dva bahnité prasátka 🙂 Když jsme dorazili na Alfrédku, cesta se začala mnohem více zlepšovat a najednou z bahnité rozhorané cesty jsme byli na hezké uvalcované štěrkové cestě. Měli jsme poměrně dobrý velitelský čas a tak jsme se rozhodli, k našemu cíli na Jelení Studánku půjdeme na okolo přes Petrový Kameny.

Po vyšplháni se na hřebe přes Petrové Kameny se začalo trochu smrákat a také se začaly mraky přelívat přes hřebe a červeno-oranžové prameny slunce prosvítaly k nám a dělaly nádherné barevné malby v mracích a mlze. Byly to krásné úkazy, kterýma jsme se kochali celou cestu až k Jelení Studánce a těšili se na krásný tichý a romantický večer v malé kamenité budce.

Těšení nás přešlo v momentě, kdy za kamenným přístřeškem bylo rozpálené ohniště a pak vevnitř k našemu nemilému překvapení i sebranka mladých lidí, kteří si dělali svou vlastní párty. Prvně jsem tam zakotvili a zahřáli se, dali si večeři a doufali, že se spakujou a půjdou zase dolů do údolí. Ale bylo to jinak. Omladina tam zůstala a do přístřešku přišlo dalších pár lidí. Rozhodli jsme se, že teda necháme přístřešek zbytku osazenstva a my půjdeme spát ven pod širé nebe. Příroda se na nás usmála a ukázala nám krásné hvězdné nebe kterým jsme se mohli kochat až do zamhouření naších očí.

Jak už to na hřebenech a v listopadu bývá noc byla velmi chladná a pro dva cestovatelé nepřívětivá. Druhý den ráno nás, ale přivítal nádherný východ slunce s notnou krásou inverze a výhledy na naše domovské pohoří Beskydy a na druhou stranu i Krkonoše. Výhledy byly nádherné a kochali jsme se jimi celou cestou po hřebeni až na Praděd. Bylo hezky a nečekaně teplo. Slunko hřálo a jemně vybarvovalo naše bledé tváře do růžova. Celou cestu jsme si to náramně užívali a čerpali jsem poslední teplé paprsky slunce než jsme znova sešli do údolí, kde nás přivítalo podzimní sychravé počasí.

Trasa: https://en.mapy.cz/s/penenehaja